100 dní nomádem

100 dní nomádem

Co mi tahle cesta vzala a co dala? Jak jsem přežil prvních sto dní jako digitální nomád? A kolik jsem utratil? Pokusím se vám to popsat v tomto článku 🙂

Ztráty psychické

Napřed začnu s nehmotnými ztrátami. Psychické ztráty jsou často horší než ty fyzické, ale posuďte sami, nakolik jsou mé ztráty, opravdovými ztrátami.

pracoviště digitálního nomáda

 

Ztratil jsem pocit strachu, jak to zvládnu sám, v cizí zemi, odkázaný jen sám na sebe. Ztratil jsem nejistotu, že se neuživím. Ztratil jsem obavu, že za takové malé peníze, se kterými do toho jdu, to nevyjde. Ztratil jsem ostych mluvit cizí řečí i když z ní umím jen pár slov. Ztratil jsem mylnou představu, že v Čechách nic pořádně nefunguje. Ztratil jsem nedůvěru v lidi, získanou za posledních pár let (i když obezřetnost zůstala 🙂 ) A ztratil jsem ještě hafo dalších malých osobních starostí, problémů a předsudků 🙂

Ztráty fyzické

Na prvním místě fyzických ztrát je moje váha 🙂 Daří se mi jí pořád úspěšně snižovat a to hezky pomalu, tak jak jsem před rokem a půl (na 133 kg) začal. Od začátku cesty je to 5 kg a 6 cm v pase. Ještě 4 kg a budu na 99 kg. Konečně ze mně bude zase docent 🙂 Přescent jsem byl totiž posledních 24 let.

Další ztrátou, kterou lze zařadit mezi fyzické je displej akční kamery. Odešel a už se nevrátil. No, ale to vám musím povědět, jak se to přihodilo 🙂

Připravuji se tak jednou ráno na přesun. Všechno zapakováno, aby mi to za jízdy neběhalo po autě. Ještě uvařit kávičku a můžu vyrazit. Mezitím jsem připevnil do držáku telefon a na sklo kameru. Kávička hotová, hrnek sedí v držáku na palubce, tak jedem. Otočím klíčkem a jak se auto oklepalo…

držák na kafe

 

Z držáku kamery vypadla vložka se závitem a kamera se řítí k zemi. Dopad na zem, to by byla ta lepší varianta. Bohužel v cestě stál hrnek s kafem. Žbluňk! Tak rychlou rozborku kamery by nezvládli ani ve výrobě 😀

Po dvou dnech vysychání, jsem kameru zase složil a zapnul. Rozsvítila se kontrolka, zahrál úvodní jingle a prd! Obraz na displeji nikde. Sakryš! Zkusil jsem nahrát testovací video a naštěstí funguje. Tak od té doby má kamera jen jedno nastavení a je z ní spíš taková, hodně dobrá, autokamera 🙂

Jinak se mi fyzické ztráty zatím celkem vyhýbají. I když o jednu fyzickou ztrátu se s vámi ještě musím podělit.

Určitě všichni víte, neb je to obecně známo, že pračky žerou ponožky 🙂 Ale, že mi ponožku sežere i ruční praní, to mě překvapilo. Při posledním praní se mi totiž někde mezi umyvadlem, škopkem na máchání a šňůrou ztratila ponožka. Na vzdálenosti cca. 2 metry. A to jsem pral jen 5 párů a patery trencle 🙂 A nenašel a nenašel. No nic, asi vítr Máchale! 😀

Zisky

Na první místo ze všech zisků, dávám určitě psychickou pohodu. Malinko jsem se nakazil mañana stylem a lidi řeknu vám, občas to vůbec není špatný 😀 Získal jsem obrovské množství zážitků, které mi už nikdo nevezme. Získal jsem neocenitelnou zkušenost s kočovným životem a našel v něm zalíbení (musím se mrknout do rodokmenu, jestli nemám kapku cikánské krve). Získal jsem znalosti, jak žít bez zbytečných výdajů. Získal jsem schopnost vnímat a prožívat zážitky srdcem a do hloubky. Získal jsem, zatím jen částečně, znalost nové řeči. Získal jsem nové, skvělé přátele. Získal jsem nový pohled na řešení spousty, dříve neřešitelných věcí. Ale hlavně, získal jsem volnost a svobodu 🙂

A jak všechny moje dosavadní zisky shrnout. Jednoduše! Nejsou to sice zisky materiální, ale jsou k nezaplacení.

Technický stav

U Hipíka mě až překvapuje, jak zatím pořád běží bez problémů. Jediná závada, co se zatím vyskytla, jsou zadní listová pera. Ty se malinko víc ohnuly na jinou stranu, než jak původně vyjely z továrny. To znamená, že tvar luku sice stále mají, ale místo obloukem k zemi, jsou prohnutá, tak trochu obráceně 😀

listová pera fiat talento

 

Ale chce to klíd, od zjištění závady jsem najel přes 2000 km a pořád to drží. Jen musím být opatrný na katapultech. Tak jsem si totiž přejmenoval místní specialitu, vysoké zpomalovací prahy na přechodech 🙂

Můj osobní technický stav je vcelku dobrý, respektive je odpovídající počtu let, předchozího důkladného huntování těla. Očekával jsem hlavně bolesti zad, které jsou po operaci, a ono nic.

Zatím tedy mohu k technickému stavu zahlásit: “Po dobu mojej služby, sa nič vážného něstalo!”

Náklady

Jako obvykle, náklady na konec. Dnes to bude jednoduché. Stále se mi daří držet hotovostní útratu pod 50,- Kč denně a denní průměr nákladů včetně nafty pod 300,-Kč. Poměr utracených peněz se pomalu překlápí ve prospěch osobní spotřeby proti naftě. Je to tím, že teď už nepotřebuji dělat větší přejezdy a zůstávám déle na jednom místě.

 

Průměrná denní hotovostní útrata                   48,35 Kč

Průměrná denní útrata celkem                       286,92 Kč

Celková útrata                                                28 118,28 Kč

 

Tak už věříte, že se dá vyrazit do světa skoro v padesáti a žít i cestovat bez problémů za necelých 10 tisíc měsíčně?

Přidej komentář