písková socha Benalmádena

365 dní nomádem!

 To to letí!

Jak ten čas letí. Už to je 365 dní, co jsem vyrazil s Hipíkem do světa. Co se za ten rok událo? Jak mně rok na cestě změnil? A jde to vůbec v padesáti změnit život? Chcete znát odpověď? Tak čtěte dál?

Poetika na pláži

Zapadá slunce a další horký den za mnou. Papouščí familie, na palmě nad mojí hlavou, už pomalu ztichla (konečně, hlavně ta stará papouščice je strašně uřvaná 😀 ). Sedím na pláži u sochy z písku a pozoruji turisty na promenádě. Směsice ras, výbuchy kreativity účesů, tetování a oblečení neberou konce. Lidi malí, velcí, hubení, tlustí, staří i mladí proplouvají okolo mne jako loďky, každá s jinou plachtou a vlajkou. Někdo má vlajku na dálku jasnou, zářivou a někdo černou jako noc. A zvuky? Hlahol lidských hlasů jako v Babylóně. Kakafonii zvuků složenou ze španělštiny, angličtiny, francouzštiny, arabštiny, afrikánštiny, němčiny, ruštiny, polštiny a občas i češtiny, doplňují jazyky mně neznámé.

písková socha v Benalmádeně

 

A u toho barevného a hlasitého mumraje si medituji o mé cestě a životní změně. A rekapituluji.

Rekapitulace

Přesně před třistašedesátipěti dny jsem nastartoval Hipíka a vyrazil do neznáma. Původní plán, objet Pyrenejský polostrov a vrátit se na jaře do Čech jsem už po prvních 3 měsících přehodnotil na status = návrat neurčitý 🙂

A proč? Protože na cestách je hezky a navíc – pořád žiju 😀

Když jsem 28.srpna 2016 vyjížděl, neměl jsem žádnou představu o tom, jak bude mé cestování probíhat, ani jestli se dokážu uživit. V kapse jsem měl 8 tis. Kč, což nebylo ani na naftu k moři 😀 A co teprve ty první vyjukané noci, na parkovištích v Německu a ve Francii, kdy jsem pořád číhal, aby mně nevyhodili policajti nebo někdo nepřepadl. Dnes na to vzpomínám s úsměvem.

západ slunce Chipiona

Západ slunce v Chipiona (ES)

 

Vnitrozemí Evropy je krásné, ale moře je prostě moře. Ten pocit, když zaparkuješ na okraji prázdné pláže a večer si sedneš před Hipíka, pozoruješ západ slunce a slyšíš jen šumění moře. V duši se ti rozhostí nádherný klid a mír. Vychutnáváš si tu krásu a najednou nic není důležité, jen ty sám a to že žiješ.

Životní změna

A k jaké hlavní změně u mně po tom roce došlo? Zklidnil jsem se. Nejsem už tak nervózní, vystresovaný a vzteklý jako dřív. V klídku si pořádně rozmyslím, než něco udělám. A když něco dělám, tak taky v klídku. Ostatně zítra je přece taky den. Tranquilo! 🙂

Jeden malý příklad. Onehdá jsem potřeboval vyčistit trysku u lednice. Odkrytoval jsem mřížku na boku Hipíka, abych se na ní dostal. Demontoval jsem kryt trysky a zjistil, že nakonec bude muset lednice ven celá. Ovšem, jeden vrútik, který drží kryt trysky, byl na tak nepřístupném místě, že zašroubovat ho zpět byl nadlidský úkol 😀

Když mi spadl asi popatnácté (no jasně, že nemám magnetický šroubovák 😀 ), sám jsem se divil, že se ještě nevztekám  A nakonec co? Trpělivě jsem to zkusil ještě párkrát, až mi napadlo pomoci si tmelem (medvědím hovnem) do kterého jsem namočil hlavičku vrutu a světe div se 🙂 byl tam – raz, dva! Dřív bych s tím fláknul a šel od toho 😀

Relax na El Chorro (ES)

Relax na El Chorro (ES)

A co z toho plyne? Hlavní devizou, celé mé cesty a životní změny, je – no stress. Prioritou je život a ten chci ještě prožít a dožít naplno. Ne, že bych dříve naplno nežil, ale bylo to, tak nějak, všechno moc konzumní. A proto si teď užívám! Ovšem jinak než před dvaceti lety 🙂 Dnes mám na prvním místě poznávání nových míst, lidí a památek. Jednoduše – místo materiální stránky života, hromadění majetku a syslení peněz, mě dnes oslovují více zážitky a duchovní prožitky.

Některé předchozí věty jsou možná trochu zavádějící 😀 Takže vysvětluji – rozhodně ze mně nebude nikdy věřící člověk. Věřím tak akorát sobě 😀 Ale i přesto jsem vděčný za každé nové ráno a krásný den. A, že tady ve Španělsku těch krásných dnů je 🙂

Je to asi takhle: “ Když vyjde slunce na blankytně modrou oblohu a je další krásný den, jsou všechny starosti tak malé, že nemá cenu se s nimi trápit“.

Nejlepší plán je žádný plán!

Nevím jak ostatní cestovatelé, ale po necelém čtvrt roce na cestě jsem došel k názoru, že nejlepší plán je žádný plán 😀 Pokud se ti někde líbí, tak tam zůstaneš o pár dní, týdnů nebo měsíců déle. Vždyť se nic neděje, tak kam bys spěchal? Jakmile jsem přešel na tuto filozofii, mám v plánu vytyčené jen hrubé záchytné body. A to hlavně, kam se chci ještě podívat. Ovšem žádný bod nemá úplně přesné časové určení.

Původní obavy z toho, že zůstanu někde na cestě bez prostředků a že se neuživím, že se mi něco stane, že se rozbije Hipík atd., atd., atd. se během pár měsíců rozplynuly jak pára na hrncem 🙂

A co práce?

Zasekl jsem se na Costa del Sol. Je tu krásně 🙂 A práci tu seženete všude. Ovšem nesmíš si příliš vybírat a být slečinka. Já měl to štěstí, že jsem potkal pár skvělých lidí, kteří mě vzali do party. Pracuji a přitom se bavím 🙂 Jak je to možné? Tahle partička dělá úžasné sochy z písku a v poslední době i z ledu. Docela mazec  – ledové sochy v 35°C 😀

Ledová socha Abstrakce pro Muelle Uno Málaga (ES)

Ledová socha – Abstrakce – evento pro Muelle Uno Málaga (ES)

Jak se dělají takové sochy z písku? Vezmeš pár tun plážového písku a nasypeš ho do bednění. Proléváš mořskou vodou a hutníš stavební žábou.  A takto připravený blok písku začneš seshora, postupně vyřezávat pomocí sochařského náčiní do požadovaného tvaru. Až z toho vzniknou nádherná díla.

Cádiz - písková socha pro město Cádiz (ES)

Cádiz – písková socha pro město Cádiz (ES)

A co moje původní práce? Příjmy ze správy eshopů a analytiky se postupně přesunuly do sféry pasívních příjmů z affiliate webů. Není to sice žádná velká hitparáda, ale každá kačka dobrá, že? 🙂

Moudra na závěr

Z vyplašenky jsem se stal ostříleným travellerem. Všechno má svůj vývoj. Původní plány a představy jsou dnes již minulostí. Život v autě naučí minimalismu a změní ti hodnoty. Přestaneš tolik lpět na věcech, které vlastně ani nepotřebuješ. Opustíš konzumní způsob života, který většině lidí vyhovuje. A ti kteří říkají, že taková změna je blbost a že to nejde, tak ti vlastně v duchu závidí. Protože i oni sami, by rádi vypadli z toho kolotoče a změnili svůj život. Oni však zůstanou otroky svých věcí.

Samozřejmě chápu, že nejde jen tak, jednoduše, zvednout kotvy a odjet. Nájem nebo hypotéka, energie, inkaso, pojistky a další povinné platby musí někdo platit a nejdou jen tak rychle zrušit. A co děti školou povinné? Rozumím! Já spíš mluvím k mé generaci, která má děti již velké a přesto se neodhodlá k činu. Jak už to tak bývá, převážná většina zůstane jen u plánů a slov 🙂 Vidím to i na mých kamarádech. S pátým křížkem na krku se velká většina přepnula do módu – na to jsem starý . A to jsou mezi nimi také dřívější aktivní sportovci. S takovou filozofií se já rozhodně nehodlám ztotožnit!

Shrnu to vše pokud možno v krátkosti:

Když máš pocit, že ten život stojí za hovno a že nemůže být lépe, tak seber odvahu, poslední prachy a vyraž do světa. A nemusíš hned na druhou stranu zeměkoule. Klidně cestuj jen po Čechách a Slovensku, nebo se přestěhuj za prací do jiného města, ale něco pro sebe udělej.

Jsi to jenom TY, kdo žije TVŮJ život!

Jestli pracuješ na své životní změně, napiš mi do komentářů jak jsi daleko a co tě třeba brzdí 🙂

 

2 komentáře

  • jitka

    Teda to se tak krásně čte ! 100% souhlas. Jen s tou prací kdyby nebyl problem,, mít aspon na to jídlo a občas i na naftu,to by bylo supr. Víš že u El Chora-směrem k Malaga, je komunita hippies v Ójen ? mame tam v plánu někdy jet. Tak hodně zdaru a piš občas dál, příhody a tak…Jitka

    29.8.2017 v 13:00
    • Gio
      Gio

      Díky Jitko 🙂 s prací se to dá vždycky nějak udělat 🙂 o hipících v Ojénu vím 🙂 když vyrazíte, napiš a dáme třeba vínko 😀

      30.8.2017 v 10:59

Přidej komentář