Coimbra

Jedinečná Coimbra

Coimbra, starobylé město s mladými obyvateli a jednou z nejstarších univerzit na světě. V portugalsky mluvícím světě bezkonkurenčně nejstarší. Historie tady na vás dýchá na každém kroku.

Povedlo se mi najít parkoviště přímo v centru Coimbry a dokonce zadarmo 🙂 Zaparkoval jsem Hipíka kousek od lávky přes řeku. Večer jsem stihnul ještě krátkou procházku podél řeky. Noční Coimbra je kouzelná. Už se těším na druhý den.

 

Do Horního města je to deset minut pěšky a hned ráno vyrážím na prohlídku. Přešel jsem moderní lávku, ze které jsem chvíli pozoroval místní rybáře. Lávka a cesta za ní mě přivedly do upraveného parku, kde mě zaujala kopie historické rybářské loďky. Při pohledu na řeku vás na první pohled upoutá velký vodotrysk (v noci svítící a měnící barvy).

 

A už stojím přímo pod Horním městem. Pohled vzhůru ve mně vyvolává představu chromého horolezce před výstupem na osmitisícovku ( 😀 No vždyť víte jak to mám s chozením 😀 ) To bude zase rychta.

Vydávám se úzkou uličkou do strmého kopce. Překvapuje mě, že skoro v každém autě, je řidičkou žena. A smeknout musím, před jednou starou dámou v kloboučku. Ta se svým vozem prosvištěla mezi domy a stojícími auty jako vítr. Na každé straně tak 10 cm. A já byl přitom vmáčknutý do domovního vchodu 🙂

Ale už vážně! První památkou, ke které dorazím, je akvadukt de Sao Sebastiao z konce 16.století, postavený na základech původního římského akvaduktu. Masívní, kamenná stavba je nazývána také Zahradní oblouky. Odtud se můžete vydat do botanické zahrady nebo na univerzitu. Já zvolil univerzitu.

Napřed míjím na náměstí sochu krále Dinise, zakladatele univerzity. Okolo mně pobíhají studenti a studentky v univerzitních hábitech a tak mám chvílemi pocit, že jsem v Bradavicích u Harryho Pottera. Po dvě stě metrech dorazím na další prostranství, kde je vpravo fakulta literatury a medicíny a v čele brána do samotného univerzitního komplexu. Na první pohled malý, hezky zdobený vchod, ale nic nenasvědčuje tomu, co vás čeká za ním.

 

Po projití bránou se dostanete na obrovské univerzitní nádvoří, kterému v rohu vévodí univerzitní věž s hodinami a na druhé straně, směrem k městu, stojí socha João III. Okolo celého nádvoří pak stojí budovy univerzity.  V pravém rohu, hned za bránou, najdete původní vchod na fakultu práva. A napříč nádvořím, na druhém konci stojí Sala dos Capelos, kde se konají promoce. Ta stojí za vidění. Bohužel. kvůli právě probíhajícímu ceremoniálu, byl vstup zakázán. Ale měl jsem možnost, alespoň nahlédnout, ve chvíli kdy přicházeli hosté pozvaní na ceremonii. Jak se otevřeli obrovské zdobené dveře, už jsem stál vedle hostů a drze nakukoval dovnitř. Hlídač u dveří mně samozřejmě vypakoval, hned jak hosté prošli.

Nevím, ani jak popsat ostatní, volně přístupné, historické interiéry univerzity. Jednoduše úchvatné. Posluchárny, chodby, místnosti, ani nevím k čemu 🙂 to vše vás přenese o staletí zpět.

 

Z univerzity jsem se plný dojmů vydal ke katedrále Sé Nova. Ta byla postavená na kopci, protože stará katedrála Sé Velha, byla v minulosti vytopená při záplavách. Zvenku pěkný kostelík, říkam si, mrknu dovnitř a půjdu dál. Nakoukl jsem a okamžitě obětoval 1€ jako dar, abych mohl jít dál. To, co za symbolické euro uvidíte, je neuvěřitelné. Interiér kostela zdobený pozlacenými dřevořezbami, sahajícími skoro až ke stropu mě prostě odrovnal. Viděl jsem už hodně památek, ale takovou bohatou kostelní výzdobu jsem asi ještě neviděl. Vydržel jsem uvnitř více než hodinu.

 

 

Pokračoval jsem na starou katedrálu Sé Velha, když mě zabrzdil pohled na partu studentů. Evidentně se připravovali na nějakou oslavu. Alkohol tekl proudem. Vzhledem k začátku školního roku, bych to tipnul na přijímání nováčků do studentského stavu. Staří mazáci v oblecích a nováčci v různých převlecích a maskách. Mně to nejvíc ze všeho připomínalo naše poslední zvonění. Ve městě jsem takových skupinek potkal za den ještě hodně. Všichni chtěli prachy. Prvním jsem sice přispěl, ale jak frekvence skupinek stoupala, víc a víc jsem se jim snažil vyhnout. Je mi to líto studentíci, ale přispět každému, tak jsem v Coimbře ještě teď a čekám až budu mít na další cestu 😀

Stará Sé Velha byla zavřená a tak pokračuji na Santa Cruz. Nepřestávají mě fascinovat úzké uličky s balkónky a pověšeným prádlem na oknech. Motám se v těch uličkách skoro hodinu a nemůžu se té atmosféry nabažit.

Než dojdu k Santa Cruz zastavuji se u krásné fontány v ulici Rua Olímpio Nicolau Rui Fernandes, hned za kostelem Santa Cruz. Po pár metrech už vcházím na Praça 8 de Maio a přede mnou se tyčí kostel Santa Cruz z roku 1131. Další skvostná památka. Celé náměstíčko je obklopené historickými domy a z pravé strany je na kostel přilepená kavárna Santa Cruz.

 

 

Jen co jsem se dostatečně vynadíval, vyrazil jsem na druhou stranu do Dolního města. Ještě cestou nasávám atmosféru úzkých uliček. Přecházím po mostě Ponte de Santa Clara přes řeku Mondego, která protéká Coimbrou. Na mostě trochu kličkuji, protože proti mně jdou dvě party vybírajících studentů. Nakonec odchytili skupinku Číňanů, co šla přede mnou a tak jsem proklouznul rychle okolo. Uff 🙂

Na druhé straně procházím okolo klášteru Santa Clara-a-Velha a pak moderní zástavbou okolo Pequeňas Portugal. To je zábavní park se zmenšeninami památek z celého Portugalska. Stoupám zase do kopce, ale tenhle stojí za to. Kousek pod vrcholem už funím jak lokomotiva. A za zatáčkou, kde jsem čekal konec, další krpál. Au, nožičky moje. Poroučím si: “Ťapej, nějak to tělo rozhýbat musíš, když jsi to takovou dobu flákal.” 😀

 

 

Konečně jsem skoro na vrcholu. Tady na mně čeká klášter zasvěcený svaté Isabele, patronce Coimbry, Santa-Clara-a-Nova. Z něj je krásný výhled na celou Coimbru. A zvlášť na druhý břeh, na Horní město.

Den je pomalu za mnou, nachodil jsem po příkrých uličkách Coimbry něco okolo 10 km. Určitě si vezměte na výlet pořádné boty, protože po dlažebních kostkách Horního města se v lehkých botkách moc dobře neťapká 🙂

Rychle ještě do Lidlu nakoupit a zpátky do Hipíka. Dorazil jsem skoro za tmy, plný zážitků. Dneska budu spát jako špalek. Hezká představa. Už jste někdy spali na subwooferu? Já v Coimbře.

Dvě stě metrů od parkoviště je velká diskotéka. Hudba by se dala snést, ale měli jí tak přebasovanou, že se Hipík klepal jako osika a já vevnitř s ním. Skvělé, zábava do čtyř do rána. Utěšuji se, že další den je neděle a v pondělí jdou přece lidi do práce, tak žádná diskotéka nebude. Byla! A pro jistotu do půl sedmé do rána. Ale to byla jediná negativní zkušenost.

Do Coimbry určitě vyrazte. Za mně má Coimbra palec nahoru. A jeden den je na ní málo. Já jsem se ještě dva dny vracel na některá místa a znovu si je procházel. Na odjezdu jsem se chtěl zastavit v Conimbrize, kde jsou k vidění nejrozsáhlejší vykopávky z období Říma v Portugalsku. Bohužel, počasí bylo proti. Lilo jako z konve a předpověď na další dny, setrvalý stav 🙁 Tak někdy příště.

3 komentáře

  • Honza-VW

    Moc pěkně napsané a krásné foto.A co auto jak jede a nebo se už vyskytli nějaké závady??

    25.11.2016 v 14:41
    • Gio
      Gio

      Díky 🙂 Hipík zatím šlape v pohodě

      4.12.2016 v 23:59
      • Honza-VW

        Tak to je dobře jen tak dál,držím palce a fandím vám.

        6.12.2016 v 18:03

Přidej komentář