Rekonstrukce: Obytné auto se už rýsuje

Sporák

Rekonstrukce pokračovala stavbou skříňky pod sporák. Vymýšlel jsem jaký sporák použiju a jaký dám dřez. Samozřejmě, že nabídka je převeliká, ovšem s minimem peněz v rozpočtu si moc vyskakovat nemůžeš 🙂 A tak jsem pátral a hledal, až na eBay vyskočila nabídka na kombinaci sporáku s dřezem. Šířka jeden metr, to je přesně rozměr co potřebuju. Kouknu, kde to je a on to prodává Němec, kousek od Lipska, což je ode mně asi 40km. Tak jedu.

Sporák byl vyleštěný, všechno funkční, prostě jako nový. Cena 70€. Za ty prachy, bych ho v Čechách nepořídil ani náhodou.

 

Vnitřek skříňky pod sporák je postaven tak, aby se pod spodní poličku vešel kufr s nářadím. Je pěkně schovaný za vysokým soklem. A vlevo je prostor pro 20l kanystr na pitnou vodu. Tu jsem chtěl mít samostatně a nepoužívat vodu z hlavní nádrže. Ta slouží jako užitková.

 

Ještě rozvést kabely na elektriku. 12V na motorek od stěračů z Favorita, který tlačí vodu z nádrže na pitnou vodu. A 230V rozvod pro případ, že budu napojený na přívod třeba někde v campu.

Topení

Sice plánuju cestu do teplých krajin, ale topení musí být. Co kdyby i tam trochu přituhlo 🙂

Použil jsem Truma 2000, koupené od Janise Grinsbergse z Příbrami. Mimochodem, taky za skvělou cenu. Ale nebudu prozrazovat, abych Janisovi nekazil kšeft 😉

 

Topení je usazené do podlahy, těsně před skříní. Nasává vzduch spodem, skrz podlahu zpod auta. Výfuk, resp. komínek je vedený vnitřkem skříně do stropu. Uvnitř skříně je uchycený na sponách které ho drží cca.1,5 cm od zdi. Kvůli izolaci. Protože, i když je komínek v izolačním, tepelném obalu, tak přece jen po chvíli topení se dost zahřeje. A jistota je jistota, jak říkala kdysi ta jeptiška a nasadila na svíčku kondom 😀

S krytem komínku na střeše, jsem si hned po instalaci docela užil. Hned při první jízdě se mi ho povedlo ztratit 🙂 A tak jsem pomalu projížděl zpátky celou cestu a hledal místo, kde mě mohlo něco ten komínek urazit. Po dvou hodinách se úplně zázrakem povedlo kryt komínku najít. Srazila mi ho taková hnusná, velká větev 😀 Hned jsem jí ulomil. Hajzla!

Kryt komínku jsem znovu přidělal, ale pro sichr je teď ještě zajištěný plastovým páskem. Takže když ho zase někde urazím, neuletí úplně, ale bude plandat na tom pásku. 😉

Skříň

Teď přišla na řadu skříň. Kostra byla hotová, ale musel jsem vyrobit dvířka a poličky. Poličky, to byla rychlovka. Jednoduše nařezaná a nalakovaná překližka.

S dveřmi už to bylo horší. Použil jsem původní materiál. Trochu puzzle, než jsem našel ve zbytcích stěn a nábytku dva dlouhé kusy, které by se daly na dveře použít. Uříznuté kusy potřebovaly ohranit. Říkám si, nejlepší je ABS hrana, ta něco vydrží. Jenže lep hranu, když nemáš žádné truhlářské vybavení 😀

Taky to jde. Napřed hrany a desky natřít lepidlem (Chemopren). Po zavadnutí lepidla spojit a kvůli pevnosti spoje zaklepat gumovou paličkou. A aby se to do rána nerozskočilo, tak položit na OSB desku a z latí vytvořit rám, ve kterém byly budoucí dveře zajištěné.

 

To byl první krok. Po slepení přišel ten druhý, pracnější. Normálně se vezme horní frézka, přebytečná část se odfrézuje a máš krásně začištěnou, zakulacenou hranu. Když frézku nemáš, vezmeš lámací nůž (na koberce) a opatrně, kousek po kousku odřezáváš. Když zabereš víc, samozřejmě zajedeš do materiálu a máš tam zub. Takže nikam nespěchat!

Pak přijde na řadu šmirgl na špalíku a pomalu zabrousit. Zdůrazňuju pomalu, protože hrana je plast a když zrychlíš, tak se ti bude tavit a nic nezabrousíš. Za tři dny byly dveře hotové. Jako od truhláře 😉

Rozvod plynu

Plyn je věc ošemetná, proto jsem jí svěřil kamarádu Pepovi. Samozřejmě s mojí asistencí. Přece jen mistr potřeboval něco podat, přinést či přidržet 😀

uzavírací kohouty plynu v obytce

 

Od plynové bomby je natažená jedna trubka do spodní části skříně. Tam je udělaná roztrojka s uzavíracími kohouty. Odtud vedou trubky ke spotřebičům tzn. topení, lednička a nejdelší ke sporáku. Všechny trubky jsou vedeny pod podlahou mezi roštem. Příchytky na zajištění trubek jsem použil plastové. Kde mi připadalo, že by mohlo docházet ke tření, tak jsou trubky ještě obalené pěnovým miralonem.

skříň v obytce

 

Při tlakové zkoušce jsme zjistili malý únik ve sváru u jednoho kohoutu. Oprava na pět minut. Druhá tlakovka dopadla super. Normálně je v trubkách tlak 30 mlbar. My jsme to natlakovali na 6 barů, což je 200x víc a nikde ani pšouk.

Protože mi zbyl materiál a hlavně jsem měl ještě dvoje dvířka, vyrobil jsem horní skříňku vedle šatní skříně. Výroba byla jednoduchá a za 4 hodinky už skříňka visela.

Alkovna

Nakonec přišlo na řadu ležení. Tedy alkovna. Ten příšerný koberec, co tam měl původní majitel, letěl ven jak namydlenej blesk. Nařezal jsem zátěžák, co jsem měl původně v kanceláři. Jen jsem ho předtím ještě vypral a byl jako nový 🙂

 

A pak. Feťácký ráj 😀 Otevřel jsem sice všechno co šlo, ale v alkovně se stejně nedalo dýchat. Tak venku nadechnout, vletět dovnitř, natřít maximum, na co mi stačil dech a rychle zase ven.

Jo, jenže s lepením už to bylo horší. To nemůžu takhle poletovat. Nasadil jsem roušku a pro jistotu ještě šátek, ale stejně to byl smrad, že by jeden pad. Naštěstí se mi povedlo nalepit jednotlivé díly koberce napoprvé a alkovna je skoro hotová. Sláva! Vyklápěcí desku ležení budu dělat až úplně nakonec.

 

Interiér je skoro hotov a tak byla potřeba pustit se do exteriéru. Jak jsem brousil a brousil a brousil a až úplně na konci stříkal 😉 tak to vám povím v dalším článku.
Pokud se vám článek líbí, tak sdílejte a komentujte. Díky 😉

Přidej komentář