První noc v Německu

Konečně start!

A je to tady!

Konečně 🙂 po půl roce práce, vymýšlení, ladění a čtyřech měsících zpoždění, je Hipík ve stavu použitelném na cestu. Interiér je kompletně nový, vlastníma rukama vyrobený a technický stav už prostě víc nevylepším. Udělal jsem pro to maximum a teď už je to jen ve vyšší moci. Takže hurá na balení a vyrazit.

Balení je věda

Asi tak milionkrát jsem vlezl do auta a zpět. To by člověk nevěřil, kolik se do takového vozítka vejde věcí. Takže napřed oblečení, pak jídlo a nakonec lékárnu a práci. K tomu, abych něco nezapomněl, jsem našel na netu super blbečník, který jsem trochu rozšířil a vy si ho můžete stáhnout kliknutím na obrázek. Bohužel si nepamatuji u koho jsem stáhnul originál, takže se předem omlouvám, případně přidám odkaz, když bude někdo vědět.

 

Blbečník co nezapomenout na cestu

 

Když jsem do Hipíka nasoukal všechno oblečení, přišli na řadu zásoby jídla. Ať si říká kdo chce, co chce, že jsou venku stejný ceny jako v Čechách, já chci mít jistotu, že nepadnu hlady 😀 Ne, teď vážně. Chci být na cestách víc jak půl roku a samozřejmě nemám peníze na celou cestu. Ty musím teprve vydělat po cestě. Financím budu věnovat samostatný článek, tak se na to připravte 😀 to se pobavíte!

Nafasoval jsem těstoviny v 5kg balení, rýži, vločky, chilli fazole a vepřové maso v konzervě. Žádný srágorky jako z marketu. Poctivý vepřovky od kamaráda řezníka. Dělá je fakt super. A protože mi vaření nedělá problém, uvařit vepřovku na 100 způsobů je jednoduché. Prostě tam po vzoru Magdaleny Dobromily vždycky něco vrazím , tu koření, tu zeleninku a změní se příloha. Není to sice vzor zdravého jídelníčku, jenže s tím já nemám problém, stejně jako jíst stejné jídlo několik dní. Samozřejmě myslím pokaždé čerstvé 😀 No třeba ještě sestavím kuchařku.

 

zrychlené balení

 

Po potravinách přišla na řadu lékárna tzn. jedna aktuální, platná lékarnička a dvě starší prošlé (stejně s nima nic není, tak co), pak nějaké obyčejné léky, jako Paralen nebo Nalgesin. Naštěstí mě zatím  potřeba, brát denně léky, minula. Ještě nějaké mastičky na ksicht a ruce, pak panthenol a opalovací krém 50 faktor.

Nakonec jsem nastěhoval práci. Ne, že by toho bylo moc, ale pokud bych na něco z toho zapomněl, tak po cestě mojí finanční bilanci moc nevylepším 🙂

Ajedem!

A ještě po miliontý-desátý. Kontrola, co jsem zapomněl. Snad to je fakt všechno. Takže start.  Objel jsem ještě rodinu a kamarády, se všemi se rozloučil a vyrážím směr Cheb do Německa. Respektive jenom tím směrem 🙂 protože jakmile jsem odjel zjistil jsem, že nemám udělané náhradní klíče, které jsem měl v úkolech asi 4 měsíce. Tak to je závažná chybka a proto jsem to zapíchnul v Chomutově u Globusu, přespal tam a ráno v klidu nechal udělat náhradní klíče. Pana klíčníka musím pochválit, byl fakt ochotný a trpělivý, protože každý klíč musel vizuálně hledat a porovnávat, jelikož na takovou archaickou záležitost, jako jsou klíče od 23 let starého auta, už dneska nejsou nikde připravený 🙂

Tak a jede se. Teď už naostro. Zastavil jsem se až na Pomezí na benzínce. Ještě znovu vyzkoušet směrovou anténu na wifi a pak kvůli speciální záležitosti 🙂 Těsně před hranicemi se mi totiž vybavil pohled na kuchyňskou linku, kde leží umyté vidličky, připravené k naložení 😀 sakra! Samozřejmě vidličky neprodávali, tak jsem si dal kávu a špekuloval čím, že to budu ty špagety jíst. Napadly mě hůlky, ty jsem kupodivu nezapoměl 🙂 A jak tak sedím u kafe, všiml jsem si, že tam mají skříňku s couvertem a pod ním příbory. Líná huba, holý neštěstí. Zeptal jsem se, co by stála jedna vidlička a představte si, ta hodná paní z pumpy mi darovala vidličku, jen tak a nic za ní nechtěla 😀 tak už mám snad fakt všechno. K anténě se ještě vrátím v samostatném článku.

První noc v Německu

A jsem v Německu. Hipík zatím šlape jako hodinky, snad mu to takhle vydrží. Nikam se neženu, po asi 50km parkuju na odpočívadle u lesa za dvěma polskými kamiony. Je tam klídek a pohoda, jak říká můj kamarád Roman.

První noc v Německu

První noc v Německu

Ráno jsem se pustil do práce. Oproti večeru internet celkem lítal, tak se pracovalo docela dobře. No a odpoledne zase o dům dál. Nic zajímavého se po cestě nedělo, tak vás popisem ani nebudu zatěžovat. Jen mi řekněte, proč mi to v těch německých vesnicích a městečkách připadá pořád čistší a upravenější než u nás? Sice už to není takový šok, jako v 90.letech, ale pořád máme co dohánět.

Večer jsem chtěl vyčůraně využít wifinu u benzínky, ovšem parkoviště bylo tak narvané kamiony, že jsem nakonec skončil až vzadu, zaplácnutý v takové malé mezeře a stejně ráno musím počkat až všichni vypadnou, abych vůbec vyjel. Wifina se nekonala, jelikož mezi mnou a vysílačem, sice bylo jen asi 200m, ale zároveň taky 200 kamionů, takže prdičky naší babičky 🙁 a zase jedu na data.

Vypadá to, že zítra bych se mohl posunout až do Francie, tedy těsně za hranice a zpomalit, aby taky byl čas na nějakou tu kultůru 😉 A konečně dojde i na zpracování všech videí ke stavbě, tak se těšte, bude na co koukat 🙂

Jak to máte vy s balením na cesty? Kolik položek obvykle zapomenete?

Přidej komentář